Iurisprudencia and clash of civilizations

Vladimír Zoubek Iurisprudencia and clash of civilizations Kultura Bezpieczeństwa. Nauka-Praktyka-Refleksje nr 15, 312-325 2014 IURISPRUDENCIA AND CLASH OF CIVILIZATIONS Vladimír Zoubek Vladimír Zoubek Policejní akademie České republiky v Praze (Česká republika), práva Paneurópska vysoká škola, Bratislava (Slovenská republika) IURISPRUDENCIA AND CLASH OF CIVILIZATIONS ABSTRACT Central Europe, as part of Euro-Atlantic civilization, must react to the postmodern crisis of Wester liberal capitalism, especially, in the constitutional branch of the iusnaturalist substance of fundamental human rights and freedoms. Security and police authorities and bodies are part of the security community of a democratic state and ther „secundum et intra legem“ activity is based on the postulates of legal, security and police sciences. KEY WORDS Quae lex non prohibet debent permisa videri. Making the iusnaturalist character of human rights more positive. Analysis of the postmodern crisis concenring human rights and global security in legal and security sciences. § 1. NOVÉ VÝZVY PRO USPOŘÁDÁNÍ DNEŠNÍHO SVĚTA V ÉŘE NARŮSTÁNÍ PŘÍZNAKŮ NESPRAVEDLNOSTI Lidské společenství nalézá své dovršení ve státě, kterých je momentálně téměř 200. Stát je celková společnost. Jeho úkolem je uskutečňovat obecné dobro. Má-li být v celkovém obecném dobru zaručena seberealizace všech občanů a národů, nestačí, že obecné dobro je mravní norma. Musí být občanům také uloženo účinně s možností vynucení. Obecné dobro tedy musí být zároveň právní normou. Jeho uskutečnění potřebuje právní řád. Ten je prosazován státní mocí. Na druhé straně je státní moc vázána na právní řád a jím omezena, alespoň když jde o právní stát. Pokud neexistuje mezinárodně uznávaná světová autorita, která by dokázala účinně uložit právním řádem světové obecné dobro („světový stát“), existují mimo právní řády jednotlivých států pouze mezinárodní právní smlouvy a dohody („právo národů“, „mezinárodní právo veřejné“), jejichž účinnost v posledku závisí na jednotlivých státech. "Platón nám řekl, že právo je forma společenské kontroly, instrument dobrého života, způsob zkoumání reality, skutečná povaha společenské struktury; Aristoteles, že to je pravidlo chování, smlouva, ideál rozumu, forma nějakého řádu; Cicero, že to je shoda rozumu s přírodou, rozlišení spravedlivého od nespravedlivého, příkaz nebo zákaz; Akvinský, že to je vláda rozumu pro obecné blaho, ustanovená a vyhlášená tím kdo pečuje o společnost; Bacon, že primární požadavek na právo je jistota; Hobbes, že právo je příkaz suveréna; Spinoza, že to je plán života; Leibniz, že jeho povaha je determinována strukturou společnosti; Locke, že to je norma stanovená společenstvím; Hume, že to je 312 IURISPRUDENCIA AND CLASH OF CIVILIZATIONS Vladimír Zoubek soubor předpisů; Kant, že to je harmonizování vůlí prostřednictvím obecných pravidel v zájmu svobody; Fichte, že to je vztah mezi lidskými bytostmi; Hegel, že to je rozvíjení a realizace ideje toho, co je správné."1 "Podle Maxe Webera právo vyžaduje štáb lidí připravených použít násilí k prosazení norem; podle Bronislawa Malinowského to jsou závazná pravidla, která řídí většinu aspektů společenského života; podle Eugena Ehrlicha to jsou spontánně generovaná pravidla chování, která zahrnují vnitřní uspořádání různých společenství; podle Roscoe Pounda to je společenská kontrola v politicky organizované společnosti; podle Paula Bohannana to jsou zvyklosti, které byly reinstitucionalizované pro účely donucování; podle Donalda Blacka to je vládní společenská kontrola; podle Lona Fullera to je podřízení lidského chování vládě pravidel; podle Harta právo spočívá v primárních pravidlech, která se aplikují na společenské chování, a v sekundárních pravidlech, která veřejné orgány dodržují, aby rozpoznávaly, měnily a aplikovaly primární pravidla; pro Niklase Luhmanna to je aspekt společenského systému, který usnadňuje očekávání chování." 2 Tyto přehledy jsou užitečné, a to už proto, že úsporně ukazují, s jakými dalšími pojmy je pojem právo svázán. Jsou to např. pojmy autorita, svoboda, spravedlnost, řád, společnost, rozum, příkaz, smlouva, kontrola, donucení. A také jsou užitečné proto, že si můžeme všimnout, že v principu lze rozlišit dva hlavní přístupy k porozumění povaze práva. Jednak je to strukturální přístup (právo jako společenský řád), jednak je to funkcionální přístup (právo plní nějakou společenskou funkci). Právo tvořené státními orgány vystupuje ve dvojí podobě:  jako souhrn norem (objektivní právo),  jako souhrn možností chovat se normou vymezeným způsobem (subjektivní právo). Tato dvojakost se vyhraňuje postupně, tak jak je v jednotlivých historických epochách rozšiřována sféra právní regulace, tak jak se mění vztah společnosti a jedince. § 2. Klasifikace recentního objektivního práva Na objektivní právo lze nahlížet (a podle toho diferencovat) z různých hledisek: 1. Dokud lidská civilizace není integrována normativně, nábožensky a morálně ve vyspělejší celek - tzv. „světový stát” - nelze futurologicky spekulovat o právu světovém. Dnes lze uvažovat toliko o rozporuplném postmoderním problému prvků světového práva, např. v nadstátních funkcích mezinárodních organizací (zejména Rady bezpečnosti OSN, NATO či EU), a ve vynucování univerzálnosti lidských práv. 2. Mezinárodní právo veřejné (ius gentium) a evropské právo plní především funkci práva mezistátního. 3. Každý ze 197-mi (resp. 198-mi) suverénních států má svoji normativní právní suverenitu na svém území, vč. jurisdikce. Je tedy "přibližně" okolo dvou stovek „státních práv” (právních řádů států, resp. vnitrostátních právních systémů), 1 CAIRNS H., Legal Philosophy from Plato to Hegel. Baltimore : 1949, p. 556. 2 TAMANAHA B., Law. Oxford International Encyclopedia of Legal History. 2008. Obě citace podle: SOBEK T., Argumenty teorie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, s. 163. 313 IURISPRUDENCIA AND CLASH OF CIVILIZATIONS Vladimír Zoubek např. právo české, francouzské, německé, polské, rakouské, slovenské atd. "Národní (vnitrostátní) práva" jsou součástí širších právních kultur, v zásadě:3) a) angloamerické (anglosaské): jedná se o právní kulturu nepsaného práva, (Common Law a precedenčního soudcovského práva), v anglofonních státech (Velká Británie, Irsko, USA, další státy Commonwealthu), b) kontinentální (francouzské) právní kultury zákonného práva s velkými právními systémy práva francouzského, německého, rakouského, švýcarského, skandinávského, balkánského a postsovětského, c) islámské právní kultury a dalších náboženských právních kultur (kanonické právo, židovské právo, hinduistické právo atd.). 4. S jistou nadsázkou lze též vymezovat právní systémy různých civilizačních okruhů, které se pojí k civilizačnímu právnímu vědomí ve vztahu ke kontroverznosti univerzality či multikulturalismu základních lidských práv.4 "Člověk má svým vzorem zemi, země má svým vzorem nebe, Nebe má svým vzorem Tao, Tao má svým vzorem samo sebe." Lao-c': Tao-te-ting (6. stol. př. K.) ___________________ (...truncated)