Reflexe čečenského konfliktu českou společností

Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity roč. VIII, č. 4, s. 446-460 Vol. VIII, Number 4, pp. 446-460 ISSN 1212-7817 Reflexe čečenského konfliktu českou společností Ondřej Ditrych a Emil Souleimanov1 Abstract: The Reflection of the Conflict in Chechnya in the Czech Society The conflict in Chechnya has never gained prominence in Czech social discourse, its reflection has mainly been limited to the elites. These elites exerted influence upon the mass public which has shown a variable amount of interest in the events; most attention has been paid to the conflict during the outbreak of the First (1994) and Second (1999) Chechen War and later to the terrorist acts in Dubrovka (2002) and Beslan (2004). The discourse has been somewhat influenced by worldwide media patterns affected by great power policies (e.g. United States’ declaration of the war against terrorism), and it has been dominated by two opposing camps: those close to the former President Vaclav Havel on one side – People in Need (NGO), journalists from the Epicentrum agency (Petra Prochazkova, Jaromir Stetina), and Lidove noviny or Respekt among the media; and, on the other side, against them there was various opposition comprising e.g. 1) Czech Communists (KSCM), siding with Russia, and 2) Pragmatics (e.g. current President Vaclav Klaus), who have been criticizing the concept of human rights and/or its supremacy – as a cosmopolitan norm – over interests of sovereign nation states. In conclusion, the Chechen rebels have a significant part of silent support in the wider society. As less and less information about the development in the North Caucasus is available, the conflict at European outskirts disappears from the Czech society’s sight. Keywords: conflict in Chechnya, Czech Communists, Czech society, Epicentrum, People in Need, terrorism, Vaclav Havel, Vaclav Klaus Úvod Konflikt na dalekém a neznámém severním Kavkaze, který poprvé propukl před třinácti lety a dosud zůstává nevyřešen, nezůstal českou společností opomenutý. Jelikož se odehrával v letech, které bezprostředně následovaly faktickému osamostatnění se Československa / České republiky od déle než 40 let trvající sovětské dominance, pohled na něj se od samotného počátku nevyznačoval ryzí nestranností. Nevyhnutelně se do něj proplétaly názorové proudy, které se ve společnosti etablovaly na přelomu 80. a 90. let a které odrážely způsob, kterým bylo na Rusko a Rusy pohlíženo; rusko-čečenská válka, přinejmenším ta první, byla do jisté míry vnímána prizmatem sebereflexe Čechů samotných – národa, který se poměrně nečekaně ocitl na nové geopolitické mapě Eurasie, na níž měl hrát novou historickou úlohu. Ačkoli hrozba, ztělesňovaná 1 PhDr. Ondřej Ditrych, nar. 1982 v Praze, je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Adresa: Nerudova 3, 118 50 Praha 1. E-mail: . PhDr. Emil Souleimanov, Ph.D. přednáší na Katedře mezinárodních vztahů Institutu politologických studií FSV UK v Praze a na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií pražské Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů. Adresa: IPS FSV UK, U Kříže 8, 158 00 Praha 5. E-mail: . 446 Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity roč. VIII, č. 4, s. 446-460 Vol. VIII, Number 4, pp. 446-460 ISSN 1212-7817 v podobě někdejšího „staršího bratra“, sovětského Ruska, byla po rozkladu bipolárního uspořádání významně zredukována, na počátku minulé dekády stále docela nezmizela z orbitu. Nedílnou součástí společenského diskurzu o rusko-čečenském konfliktu byl postoj staronových spojenců ze západního světa, kam Česká republika aktivně směřovala; obecně platí, že formování zahraničněpolitické linie a společenských nálad v republice vůči kavkazskému konfliktu se odehrávalo v širším – globálním – kontextu, který se v té či jiné době znatelně lišil. Věnujme se proto vytýčení úhlavních bodů, jimiž postoj Západu ve vztahu k dění na severním Kavkaze od roku 1994 prošel a následně se pokusme nalézt místo české společnosti v tomto širším – mezinárodně-politickém a společensko-mediálním – kontextu. Geneze mezinárodních přístupů Reakce Západu na první čečenskou válku (1994–1996) byla proměnlivá. Pohybovala se od tichého souhlasu s ruským postupem v počáteční fázi války až po ostrou kritiku tvrdých metod federálních jednotek v letech 1995–1996. Dilema západních států tradičně spočívalo v tom, že evidentně neměly v úmyslu ohrozit stabilní vztahy s Ruskem. Je příznačné, že v prvních měsících války tehdejší generální tajemník NATO Willy Claes i ministr obrany Spojených států William Perry označili čečenskou válku za „vnitřní záležitost“ Ruska a nevykazovali přílišnou ochotu se do ní vměšovat. Západní stratégové zdůvodňovali své mlčení argumentem, že by jejich kritika ruské politiky v Čečensku nahrávala protivníkům prezidenta Jelcina.2 Lhůta, kterou Kreml na vyřešení své „vnitřní záležitosti“ dostal, však brzo vypršela. Záběry trosek čečenských měst a vesnic i civilních obětí, přinášené pravidelně četnými televizními stanicemi, jak mezinárodními, tak v neposlední řadě ruskými, nutně ovlivnily veřejné mínění v západních zemích a přiměly oficiální představitele ke stále důraznějším protestům proti očividnému porušování lidských práv v Čečensku. Právě v té době, v únoru 1995, tak bylo pozastaveno projednávání ruské žádosti o členství v Radě Evropy. Až nediplomaticky kritické ohlasy přicházely i od některých renomovaných mezinárodních organizací, jako například OBSE. Ta například ve zprávě z března 1996 označila ruskou ofenzívu na západě Čečenska za „primárně namířenou proti civilnímu obyvatelstvu“ a jako hlavní cíl federální taktiky v Čečensku definovala nikoliv boj proti povstalcům, nýbrž „teror vůči civilnímu obyvatelstvu“ (Archiv OBSE). Čečenský odboj byl převážně chápán jako národně-osvobozenecký, čemuž přispívalo i fiasko mediální politiky Moskvy za první čečenské kampaně a obratnost jejích kavkazských protivníků. 2 Ve skutečnosti však válku odmítají právě Jelcinovi příznivci, demokraté, liberální a prozápadní síly, jejichž pozice mlčení západních vůdců oslabovalo, zatímco Jelcinovým odpůrcům a zastáncům války dávalo nový impuls. 447 Středoevropské politické studie Central European Political Studies Review Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity roč. VIII, č. 4, s. 446-460 Vol. VIII, Number 4, pp. 446-460 ISSN 1212-7817 Začátek druhé čečenské kampaně (podzim 1999) a reflexe teroristických útoků v amerických velkoměstech o dva roky později přinesly do ruského, následně pak amerického i globálního politického lexikonu řadu nových, intenzivně vnímaných pojmosloví a představ. Nový ruský přístup vykrystalizoval již v září 1999. Tehdy v návaznosti na teroristické útoky v ruských městech (Moskva, Volgodonsk, Bujnaksk) začala Moskva poukazovat na skutečnost, že se nachází ve stavu války proti globální islamistické front (...truncated)